Mutace a prasečí chřipka

Připravil jsem výtah 4 článků. První je z roku 2004 a vysvětluje rizika mutace chřipky, zejména ptačí chřipky, což bylo ve své době aktuální téma (a je neméně i dnes). Druhý, novější článek, je pojednání o mutaci chřipkového viru obecněji. Třetí a čtvrtý blok se zabývá genetickým původem současného viru prasečí chřipky.

Pozn.: zvýraznění v citovaných článcích je provedeno mnou, [text] případně dopsán

Ptačí chřipka: riziko mutace 2. říjen 2004
Velká starost ohledně ptačí chřipky je, že virus, v současné době nerozšířený zabiják, může zmutovat v patogen, jenž může mít milóny obětí. Ale jak se to může stát? A je to velké riziko?

Vir je v podstatě parazit: vnikne do buňky, přepadne její metabolismus a reprodukční systém, aby mohl replikovat sám sebe. Potřebuje proto být přizpůsoben svému hostiteli.

Většina virů nemutuje často, ale chřipka, podobně jako HIV, je známá výjimka.

"Viry chřipky mají dědičně vysoké množství mutací, což znamená, že jsou velmi flexibilní geneticky a mohou se adaptovat na nové prostředí," říká Maria Zambon, vedoucí chřipkové laboratože v Britain's Health Protection Agency, během interview.

Viry chřipky mutují dvěma způsoby: pomalým, který je obvykle okrajový zdravotní problém; a rychlým, jde o velmi důležitou genetickou transformaci, která je dnes zdrojem alarmů.

Velký skok, nazývaný genetické přeskupení, se objevuje, pokud jeden typ viru si prohodí geny s příbuzným virem.

Takto může získat vlastnosti, jež neměl dříve, může se stát např. přenosný na jiné druhy, může se stát útočnější, nebo nakažlivější.

V současnosti H5N1, tj. vir ptačí chřipky, je přenášen z ptáků (drůbeže) na lidi -- nejspíš vzduchem z výkalů, které přenášejí škůdce -- ale nemůže být přenesen z člověka na člověka.

Velké obavy jsou z toho, že může dojít ke smísení H5N1 s běžným virem chřipky, snad u někoho, kdo je nakažen chřipkou, nebo přes zvíře-prostředníka jako třeba prase, které může hostit ptačí i lidský virus chřipky.

Tímto může vzniknout masový zabiják, tj. virus smrtící a zároveň přenosný.

[...]

Proti H5N1, tvrdí virologové, jsou čtyři genetické a environmentální překážky, které brání, aby se vir zabydlel v lidské populaci:

• jeho schopnosti replikace v lidských buňkách mohou být neefektivní; může se zrodit příliš málo potomků viru z infikovaných buněk k vytvoření virové zátěže, která by mohla být šířena kašláním nebo smrkáním, jak to umí vir běžné chřipky,
• virus ptačí chřipky není schopen se efektivně zachytit v lidských buňkách, přesněji v jistých typech lidských buňek; hák, který to umožňuje má vzhledem k receptoru buňky špatný tvar,
• přirozeným domovem viru ptačí chřipky je střevo ptáka, kde je teplota 37 stupňů; lidské střevo má teplotu asi 33 až 34 stupňů; teplota může mít vliv na schopnosti viru se reprodukovat,
• ptačí viry obcházejí imunní systém ptáka tím, že umějí blokovat příslušné receptory a tím proti sobě zablokovat obranný systém bílých krvinek; tuto schopnost zatím nemají u člověka.

K tomu, aby se H5N1 mohl efektivně šířit mezi lidmi, "budete pravděpodobně potřebovat změny ve více než jednom genu," říká Zambon.

Vzhledem k tomu, že vir má pouze 10 genů, to vypadá jako velká překážka, Avšak Zambon je opatrný, připomíná, že je málo známo z toho, která změna přesně mění schopnost viru vyvolat infekci.

"Máme genetickou sekvenci větve lidské chřipky za posledních 30 let a stále nemůžeme přijít na to, v relativně malém genomu, co je nejdůležitější pro schopnost zabíjet lidi," říká.

Studie z r. 2000 vědců v USA, kteří zjistili, že jistá větev H5N1, která zabila 6 z 18 infikovaných lidí v Hong Kongu v r. 1997 měla několik mutací v genu PB2. Tyto drobné změny bylo dostatečné k tomu, aby se vir změnil ve velice nebezpečný.

"Protože vir chřipky neustále mutuje, a protože jen několik změn může vytvořit z nepatogenního viru vir patogenní, musíme předpokládat, že propuknutí jakékoliv nové větve nebo podtypu je potenciálně nebezpečné pro člověka," říká vedoucí výzkůmníků Yoshihiro Kawaoka.

Jak viry mutují
Ptačí proti prasečí chřipce

Téměř všechny nemoci mají počátek u zvířat a později se adaptovaly na člověka, říka prof. David Waltner-Toews (University Guelphského zemědělství), autor Kuřata vracejí úder: Panika z pandemie a smrtící nemoci, které přeskakují ze zvířat na lidi.

Jde-li o chřipku, různé větve viru napadají lidi, ptáky a prasata. Přirozeně je pro lidi nejsnáze získatelná lidská chřipka, která se poté šíří na další lidi. Lidé mohou rovněž získat ptačí a prasečí chřipku, ale to typicky vyžaduje velmi blízký kontakt se zvířaty, tvrdí Waltner-Toews.

Je těžké je dostat, ale lidé, kteří ji získají vykazují těžké příznaky. Proto jsou obavy z pandemie ptačí chřipky, pokud by zmutovala takovým způsobem, že bude snadno přenosná mezi lidmi. Prasečí chřipka je snadněji přenosná na člověka, ale její příznaky jsou menší než u ptačí chřipky.

Většina rozšířených chřipek, které lidé dostávají, jsou převážně lidské chřipky, ale geneticky obsahují malé části z ptačí nebo prasečí chřipky. Prasečí chřipka je neobvyklá, protože obsahuje zejména prasečí chřipku, ale s malými částmi ptačí a lidské chřipky.

Přechod virů mezi druhy otevírá více příležitostí k mutacím, říká dr. Ruben Donis, ředitel větve molekulární genetiky chřipkové divize amerických center pro kontrolu nemocí (U.S. Centers for Disease Control).

Mutace nemusí nezbytně vytvořit závažnější vir, ale nelze to vylučovat.

Mutace mohou také udělat vir silnější, pokud jde o boj s imunitním systémem nebo rezistenci vůči lékům.

Proč viry mutují?

[...]

Hostitelský organismum není pasivním divákem a jeho imunitní systém se může učit z těchto zásahů a vyvíjet strategii k prevenci znovunakažení. Při příštím nakažení stejný vir zjistí, že se nemá jak zachytit na membráně buňky. Aby přežil, musí se adaptovat nebo vyvinout, změnit povrchové proteiny tak, aby obelstil buňku hostitele pro připojení.

[...]

Jakou roli hraje pro mutace prostředí?
Jedním z velkých faktorů pro počet mutací je hustota populace, říká Brown.

"Pokud máte podmínky s vysokou hustotou, zvířata namačkaná na sebe jako např. v kuřecích farmách, pak mutace probíhají rychleji, jak dochází k setkání zobáku se zobákem.

Jak se podmínky na farmách podílejí?

[...]

• Mnoho geneticky podobných zvířat je drženo na jednom místě, jejich podobnost je vystavuje stejným nemocem.
• Stres přeplněných prostor zvyšuje šanci, že infikovaná zvířata se budou projevovat příznaky nemocí: kašláním, kýcháním.
• Zvířata jsou přepravována přes celý svět.
• Lidé cestují přes celý svět, včetně pracovníků chovných farem, kteří dojíždějí z jiných zemí coby levná pracovní síla.

Je prasečí chřipka biologická zbraň?
Jsou zde okolnosti, které vyvolávají domněnku, že prasečí chřipka zabíjející lidi v Mexiku může být biologická zbraň, ale s jistotou takový závěr zatím nelze učinit. Světová zdravotnícká organizace (WHO) a představitelé USA takové vznesení rychle zamítli.

[...]

Podle zdroje známému dřívějšímu představiteli NSA Wayneu Madsenovi, "Přední vědec pro OSN, který zkoumal propuknutí smrtícího viru Ebola v Africe, stejně jako oběti HIV/AIDS, vyvozuje, že H1N1 nese jisté vektory přenosů, které naznačují, že nový virus prasečí chřipky byl geneticky vyroben jako biologická zbraň hromadného ničení.

Madsen tvrdí, že jeho zdroj a jiný zdroj z Indonésie "Jsou přesvědčeni, že současné propuknutí nové větvě prasečí chřipky v Mexiku a v některých částech USA je výsledek představení člověkem vyrobeného patogenu, který může způsobit globální pandemii, s možnými katastrofickými důsledky pro domácí a zahraniční cestování a obchod."

Nicméně je příliš brzy k takovým předpokladům. [...]

[V původním článku jsou uvedeny další reference. Dále je do článků vloženo několik jiných článků, které informují o úspěších vědců v rekonstrukci viru španělské chřipky 1918, zde jen velmi krátký výtah jednoho z nich:]

Znovuoživení španělské chřipky? 9. říjen 2003

[...]

Vzorek z plicního epitelu 21letého vojáka, který zemřel v r. 1918 ve Fort Jacksonu v Jižní Karolíně [...]

Ve druhém experimentu, publikovaném v říjnu 2002, vědci úspěšně vyrobili vir se dvěma geny 1918. Tento vir byl mnohem smrtelnější pro myši, než jiné slepence současných chřipkových virů. Experiment je jen krok od vypuštění démona z roku 1918 a přivedení španělské chřipky zpátky k životu.

Vědci si byli vědomi nebezpečí svého výtvoru. Experiment byl veden pod vysokými podmínkami bezpečnosti v laboratoři US Department of Agriculture in Athens, Georgia. Možné zneužití jejich práce byla položka vědci zvažována: "možnost molekulárních technik může být použita pro účely bioterorismu".

Další důkazy naznačující, že "prasečí chřipka" je uměle vyrobený vir 11. červenec 2009

[...]

Jane Burgermeister nedávno podala žalobu proti mnoha subjektům, aby došlo k soudnímu nařízení zastavující nedobrovolná očkování proti prasečí chřipce. Ve svých podkladech uvádí (spolu s dalším) důkazy o tom, že vir mohl být vyroben pouze v laboratoři.

Dnes jsem obdržel kopii obvinění. Je dlouhé (115 stran), nezáživné a budí velké obavy. Vytahuji následující část, abyste se mohl sami seznámit s důvody, proč považuje vir za uměle vytvořený. [...]

Jane Burgermeister je dvojího občanství irské/rakouské, přispívala do Nature, do British Medical Journal a American Prospect. Je evropská korespondentka webu Světových obnovitelných zdrojů. Psala zejména o změnách klimatu, biotechnologii a ekologii. Nedávno byla propuštěna z organizace Světových obnovitelných zdrojů.

70. Důkaz z Světové organizace pro zdraví zvířat (OIE) v Paříži, která řekla 27. dubna, že vir kolující v Mexiku a USA a zabil nejméně 20 lidí, nebyl nikdy spatřen u žádného zvířete. “Vir nebyl doposud izolován u zvířat. Což znamená, že není v pořádku nazývat nemoc prasečí chřipkou,” říká OIE v tiskovém prohlášení.

71. Vir “obsahuje charakteristiké komponenty pro prase, ptáky a člověka,” říká OIE, a trvá na tom, že má být nazván “chřipka Severní Ameriky,” podle geografického počátku. [...]

72. Dále, Adrian Gibbs, australský virolog, který byl jeden z prvních u analýz genetické složení viru prasečí chřipky, a který byl součástí týmu vyvíjejícího protichřipkové léky Tamiflu a Relenza, věří, že onemocnění, které se rozneslo přes celý svět v posledních týdnech, bylo vyrobeno v laboratořích.

Gibbs se dvěma kolegy analyzoval veřejně dostupné sekvence stovek aminokyselin z viru chřipky. Sdělil, že hodlá publikovat třístránkový materiál v lékařském časopise.

73. Světová zdravotnická organizace vyšetřuje obvinění australského vědce, že virus prasečí chřipky kolující po Zemi mohl být vyroben jako lidská chyba. Podle zprávy 13. května Bloomberg.

74. Andrew Rambaut, virový genetik Univerzity Edinburghu řekl: “Nový neuraminidázový gen, který přišel z euroasijského prasete je takový, jaký jsme nikdy dříve neviděli obíhat na člověku.” “To je to, čemu říkáme přeuspořádání mezi dvěma kolujícími viry prasečí chřipky,” říká. “Proč to vyvstalo zrovna u člověka, to je už na úvaze kohokoli. Nebylo spatřeno na praseti nikdy dříve, alespoň co sám vím.”

Vědecký důkaz, že “prasečí chřipka” byla vytvořena, aby připomínala španělskou chřipku 1918.

75. Dr. A. True Ott uvedl, že publikovaná definice prasečí chřipky podle NCSL je identická s původními zjištěními Jeffreyho Taubenbergerse 1997, čímž vyjádřil obavu ze znovuoživení zabíjáka 1918 po 6 letech.

76. Je snažší vysvětlit, že vysoká nepravděpodobnost podoby mezi dvěma viry je záměrná, systematická, vytvořená tak, aby připomínala zabijáka 1918, španělskou chřipku.

77. Dr. Ott vysvětluje, že Taubenbergerova původní zpráva z r. 1997 identifikuje virus 1918 jako 'novou' prasečí chřipku, která zaměňuje části RNA struktur ptačího(H5N1) a lidského (H3N2) viru.

78. Taubenberger, dále dr. Ott argumentuje, pak použil výpočtový program k tomu, aby zcela napasoval RNA a DNA struktury za účelem replikace a “znovuoživení” viru španělské chřipky jako silné biologické zbraně hromadného ničení.

79. Dr. Ott také připomíná, že pandemie španělské chřipky byla přímý důsledek očkování.

80. “Prasečí chřipka 2009” je zbraň
By A. True Ott, PhD, ND
[...]

Virová pandemie v r. 1918 byla přímý výsledek OČKOVÁNÍ PROTI TYFU, která prodělaly milióny vojáků během První světové války. Laboratoře a továrny Johna D. Rockefellera v Číně vyráběly tyto vakcíny sbíráním hnisu z infikovaných lidí, injektováním infekčního materiálu do prasat, smícháním sesbíraného kontaminantu do vaječného bílku, aby se injektovali člověku jako "vakcína". [vaječný bílek se při výrobě vakcín používá i dnes]

Rockefeller, vždy znám jako vychytralý obchodník, podporoval obě strany (Němce stejně jako spojence) svým toxickým a smrtelným lékem. Ihned po očkování, mnoho vojáků upadlo v nemoc, které se dostalo pojmenování "paratyfus", což obnášelo nevolnost, zvracení, průjem a smrtelný zápal plic. Následovaly další vlny přes celý svět, zabíjející až 50 miliónů nevinných duší celosvětově (zdroj: Horory očkování, Higgins, 1921).
Až později představitelé lékařů špatně pojmenovali Rockefellerovu vakcínu jako "španělskou chřipku 1918". Pochopitelně, Rockefellerovo multimiliardové farmaceutické impérium si nemohlo dovolit název podle skutečnosti: “Vakcínou způsobené onemocnění roku 1918”.

[...]

Matka příroda přirozeně nekombinuje ptačí, prasečí a lidské viry (práci si nevyměňují tělesné tekutiny s prasaty, ani lidé v nepřirozených vztazích -— pouze nemocní, zvrhlí vědcí mohou vytvořit takové monstrum.”

81. Mexický vysoký epidemiolog ve středu řekl, že je “vysoce nepravděpodobné”, že by farma ve státě Veracruz firmyu Smithfield Foods Inc. byla zodpovědná za propuknutí prasečí chřipky v zemi.

82. Miguel Ángel Lezana, nejvyšší epidemioložka, řekla v rozhovoru, že prasata jsou z farmy v Severní Americe, zatímco genetický materiál viru je z Evropy a Ázie.

83. Dr. Leonard Horowitz uvádí ve svém videu, že prasečí-ptačí-lidská chřipková větev v Mexiku může pocházet pouze od Dr. Jamese S. Robertsona a jeho kolegů, protože: “nikdo jiný nebere ptačí chřipkou H5N1 nakažená asijská kuřata, neveze je do Evropy, extrahuje z nich DNA, míchá jejich proteiny s viry izolované H1N1 španělské chřipky, dodatečně vmixuje nějaké geny z prasečí chřipky, a pak použije reverzní inženýring k nakažení člověka.” http://www.youtube.com/watch?v=GBeKB7aKzOs

84. Dr. Horowitz dále dokládá, že je zde silný důkaz, že Dr. James Robertson věří, že je v pořádku rozšířit mezi populaci celosvětově vir, který on a jeho kolegové vytvářejí pro pandemii.

85. Dr. Horowitz zmiňuje zapojení Dr. Ricka Brighta, který má vazby na WHO, CDC a Novovax Inc, a je zahrnut v PATH - Influenza Vaccine Project in the Vaccine Development Global Program (Projekt chřipkové vakcíny v Programu globálního vývoje vakcíny).

Shrnutí

1. Vědci se obávají zkřížení ptačí a jiné chřipky, která by mohla být nakažlivá a zároveň smrtelná.
2. Může dojít ke smísení H5N1 (ptačí) s běžným virem chřipky, snad u někoho, kdo je nakažen chřipkou, nebo přes zvíře-prostředníka jako třeba prase, které může hostit ptačí i lidský virus chřipky.
3. I pokud ke zkřížení dojde, je nepravděpodobné, že vzejde životaschopný "lidský" vir.
4. Viry chřipky mají vysoké množství mutací, takže jsou velmi flexibilní geneticky a mohou se adaptovat na nové prostředí.
5. Lidé mohou rovněž získat nákazu ptačí nebo prasečí chřipkou, ale to typicky vyžaduje velmi blízký kontakt se zvířaty.
6. Většina rozšířených chřipek, které lidé dostávají, jsou převážně lidské chřipky, ale obsahují malé části z ptačí nebo prasečí chřipky.
7. Vědci v nedávných letech oživili vir španělské chřipky 1918. Byli schopni kombinací genů vytvořit různé zabijáky. "Možnost molekulárních technik může být použita pro účely bioterorismu."
8. Mexický vysoký epidemiolog ve středu řekl, že je “vysoce nepravděpodobné”, že by farma ve státě Veracruz firmy Smithfield Foods Inc. byla zodpovědná za propuknutí prasečí chřipky v zemi. Podle některých vědců současný vir je uměle vytvořen, neboť přestože jde o vir prasečí chřipky, na zvířatech nebyl nalezen.
9. Podle Higginse, 1921, byla španělská chřipka způsobena vakcínami proti tyfu, kterými se zpočátku očkovali nováčci před výcvikem na boje v Evropě.
10. Vznikla situace, kdy obvinění z výroby/šíření nového viru prasečí chřipky vyšetřují sami sebe.

Závěr: situace je nepřehledná. Nová prasečí chřipka mohla vzniknout mutací z různých prasečích chřipek. Ovšem ani v ohnisku nákaz (Mexiko) se nepodařilo nalézt současnou pandemickou prasečí chřipku na zvířatech/prasatech. Z toho, a z jiných důvodů, někteří vědci soudí, že jde o uměle vyrobený vir.

Původ nové prasečí chřipky

Pozn.: zvýraznění v citovaných článcích je provedeno mnou, [text] případně dopsán

Genetická analýza viru prasečí chřipky odhaluje rozličné části
Části existují již dlouho, ale jsou zkombinovány novým způsobem
Části viru H1N1 prasečí chřipky kolují nedetekovány léta, ale komponenty se spojily v nový celek teprve nedávno, odhaluje detailní analýza.

Analýza, otištěna 22. května v Science, identifikuje původ každé komponenty. Naznačuje, že stávající vakcína proti chřipce pravděpodobně neochrání před virem, ale vir je náchylný na některá antivirotika a bude možné proti němu vyrobit vakcínu. [...]

Prasata jsou pravděpodobně počátek viru, řekla Nancy Cox, šéfka chřipkového oddělení v Centru pro kontrolu nemocí a prevence v Atlantě a spoluautorka dokumentu. Je stále nejasné, jak vir přeskočil přímo z prasete na člověka, nebo kdo byl přechodný hostitel. [...]

Genetická analýzá odkrývá, že tři části nového viru H1N1, včetně hemaglutininového genu (H v H1N1) původně pocházejí z viru španělské chřipky 1918 a přežívaly v prasatech do dneška. Geny se příliš nezměnily, nejspíš proto, že prasata nežijí tak dlouho, aby byla vícekrát nakažena. Znovunakažení by bylo příznivě nakloněno změnám, které jsou schopny obejít imunitní systém. Nyní, když vir přešel na člověka, výzkumnicí očekávají, že začne mutovat jako běžné sezónní viry.

Nový vir neobsahuje genetické změny, které se považují u viru 1918 (prasečí) nebo viru ptačí chřipky za příznivé k tomu, aby se přizpůsobil pro člověka, tvrdí výzkumná zpráva. To znamená, že jiné genetické komponenty nového viru musí být zodpovědně za schopnost šíření z člověka na člověka.


Vir jako 3D obrázek neuraminidázového proteinu viru. Antivirotikum zanamivir (Relenza) je zeleně. Oblasti, kde se vir liší od viru ptačí chřipky H5N1 a od chřipky 1918 H1N1 (španělská) jsou žlutě. Mutace, které se objevily mezi různými pacienty během prvních týdnů propoknutí v roce 2009 jsou červeně. Zdroj: Singapore's Agency for Science and Technology Research


Vir H1N1 prasečí chřipky kombinuje novým způsobem části několika různých virů obíhajících dlouho mezi prasaty a lidmi. Detailní analýza odhaluje počátky každé části. Zdroj: Gartner, R.J. et al. 2009 in Science

Obě studie zjistily, že nejpříbuznější neuraminidasový gen viru je z viru euroasijské chřipky, který pravděpodobně přeskočil z ptáků na prase v roce 1979.

Nový vir se liší v 21 z 387 aminokyselin oproti chřipce 1918 (také H1N1 vir), tvrdí vědci ze Singapurské agentury pro vědu, technologii a výzkum publikované v Biology Direct. [...] Ani jedna ze změn nezasahuje do proteinu cíleného antivirotikami jako Tamiflu nebo Relenza.

Původ a vývoj chřipky lidské/prasečí A/H1N1
Odkud přišla prasečí chřipka?
Analýza fylogenetického stromu případů propuknutí prasečí chřipky (chřipka A(H1N1), nebo S-OIV)
Ohledně počátku viru jsou zmatky i proto, zda má vůbec být nazýván prasečí chřipkou. Zjevně jde nyní o lidskou chřipku, která se přenáší z člověka na člověka, ale z analýz je patrné, že někde dříve má počátky u prasete. Přesněji jde o přeuspořádání přinejmenším 2 variant prasečí chřipky. Jedno z těchto uspořádání (ze 3 částí) má některé geny, které nesou stopy větve ptačí chřipky H3N2 (jedné z obíhajících sezónních forem). Potiž je v tom, že tyto geny přešly na prasečí chřipku někdy před 20 lety (první případ), ale spíše dříve (Zhou a kol. 1999). Po tak dlouhé době nevypadá tato možnost zodpovědná za současné propuknutí.

Zatím nejpřímější vysvětlení je, že k výslednému přemístění došlo mezi klasickou prasečí chřipkou a euroasijsou prasečí chřipkou na praseti infikovaném oběma chřipkami.



Prvotní přenos na člověka musel proběhnout těsně před propuknutím epidemie. Osm puntíků vpravo reprezentuje 8 genomů viru a sledováním cest můžete sledovat počátek. H1N1 klasická prasečí existovala na prasatech ze Severní Ameriky a euroázie přinejmenším 80 let. Diagram ukazuje, že posledních 30 let se viry H1N1 ptačí (zeleně), H3N2 lidské (modře) mísily s klasickými viry prasečí chřipky (tam kde viry vstupují do růžové části diagramu), aby vytvořili "spojení tří". Prasata domácí vytvářejí výbornou nádobu pro viry a přemístění prasat mezi euroázií a Severní Amerikou podnítilo tyto události.

Sčítáním počtu změn mezi sekvencemi S-OIV a současným prasečím nejbližším příbuzným naznačuje, že časování spojení spadá do dob někdy před 9 a 17 lety, záleží na segmentu genomu. To znamená, že předchůdci S-OIV byli přítomni na prasatech asi desetiletí a nedetekovaní se pohybovali. Množství sekvenční rozmanitosti pandemické větve naznačuje, že S-OIV přešla na člověka v lednu 2009, dobré 2 měsíce, než byla objevena. Nicméně autoři nebyli schopni rozpoznat přesný počátek pro absenci dostatku vzorků z různých míst světa a někde i velkými rozdíly mezi genetickými záznamy.

Autoři nenašli důkaz, že by změny v sekvenci vedly k doměnce, že vir se dobře adaptoval na člověka, nebo že by zvýšil zákeřnost. To odpovídá poznatkům, že současná propuknutí jsou spojena s mírnými příznaky. Byly zde však náznaky, že molekulární evoluce viru se může urychlit. Zjistili, že geny S-OIV mají větší podíl mutací než ostatní větve, což může znamenat, že virus se adaptuje na nového hostitele. Ale zatím nepanikřte, může to také znamenat, že mutace této větve jsou snáze detekovatelné.

90 let vývoje prasečí chřipky
V práci doktora Burke a hlavní autorky Shanty M. Zimmerové, M.D., asistant-profesor, University of Pittsburgh School of Medicine, popisují dočasné vymizení H1N1 viru u lidí v 1957 a následném znovuobjevení po 20 letech. Zmiňují malé propuknutí (230 lidí) H1N1 v 1976 mezi vojáky ve Fort Dix, New Jersey, které se nerozšířilo mimo základnu. Pozdějí, chřipka H1N1 se objevila mezi lidmi v Sovětském svazu 1977, v Hong-Kongu a severovýchodní Číně. Pečlivé studie genetických poačátků větve z 1977 ukázaly, že to nebyla větev z Fort Dixu, ale, převkapivě, měla blíže k větvi lidské z r. 1950. Řekla, že dáno genetickou podobností větví, znovuobjevení bylo pravděpodobně kvůli náhodným únikům v průběhu laboratorních výzkumů větve 1950, který byl zachován "jakoby zamražen".

Autoři mají hypotézu, že obavy z nákazy ve Fort Dix stimulovaly nával výzkumu H1N1 z 1976, které vedly k nešťastnému úniku a znovuobjevení dříve vymřelého viru v následujícím roku. Znovuvyvstalá větev H1N1 z r. 1977 pokračovala v pohybu mezi lidmi jako sezónní horečka dalších 32 let.

Ačkoliv původ je stopován do Mexika, přesný původ 2009 H1N1 pandemického viru není znám. Jelikož současná větev sdílí základy původních chřipek, je možné, že část populace je částečně imunní proti novému pandemickému viru.

Autoři rovněž vysvětlují, že nebezpečí vystavení viru není v úmrtnosti, ale v přenosu, tedy schopnosti přeskočit ze zvířete na člověka, přežít a mutacemi se adaptovat na nového hostitele. Viry chřipky H1N1 takovou schopnout v minulosti již ukázaly.

Nová H1N1 chřipka (prasečí)
Informace o novém H1N1 viru
Vir nové chřipky A H1N1 2009 vypadá, že je původem od prasat a obsahuje jedinečné kombinace genových segmentů, které v minulosti nebyly identifikovány.

NA a M genové segmenty pocházejí z výbavy euroasijské chřipky; původně byly odvozeny z čistě ptačí chřipky a pravděpodobně vstoupily na euroasijská prasata v r. 1979. Do vývoje stávající nové větve H1N1 tyto genové segmenty nebyly identifikovány mimo euroasii.

HA, NP a NS genové segmenty jsou původu klasické prasečí chřipky; pravděpodobně vstoupily na prasata okolo 1918 a jsou běžné v Severní Americe.

PB2 a PA genové segmenty jsou seskupením tří různých segmentů původu od prasečího viru; viry tohoto původu sestoupily na prasata v severní americe okolo 1998. Předci těchto virů jsou původem od ptáků.

BP1 genový segment je v "seskupení tří" a byl zanesen na prasata z lidí, rovněž okolo 1998; původně jde rovněž o ptačí chřipku.

Současná molekulární analýza nového H1N1 viru demonstruje, že virus má znaky evolučního vývoje charakteristické pro prase-člověk mezistupně přechodu chřipky A (podobné viry prasečí chřipky hlášeny původem v Iowě, Marylandu a Wisconsinu mezi 1991 a 2006).

Prasečí chřipka u prasat

[...]

Chřipka A byla prvně rozpoznána jako nemoc u prasat v r. 1918, což se shoduje s pandemií chřipky 1918-1919 u lidí. Vir H1N1 chřipky A byl prvně izolován z prasat v USA v r. 1930.

[...]

Počátek prasečí chřipky u lidí: pohled do historie
Rok 2007 reportuje 37 lidských případů chřipky prasečího původu v medicínské literatuře mezi roky 1958 a 2005: z těchto případů 19 v USA, 6 v Československu, 4 v Nizozemí, 3 v Rusku, 3 ve Švýcarsku, 1 v Kanadě, v Hong-Kongu. Dvacet dva (61 %) uvedli předchozí vystavení prasatům. Celková úmrtnost byla 17 %. Možná nebo limitovaná možnost přenosu z člověka na člověka reportována v některých případech.

Mezi prosincem 2005 a únorem 2009 11 případů infekce se "seskupením tří" viru prasečí chřipky A H1 bylo reportováno na Centra pro kontrolu nemocí a prevenci (CDC). [...] Sedm případů zahrnovalo blízké vystavení prasatům před nemocí. [...] [údaje o nákazách v odstavcích výše jsou dokladovány odkazem na publikace]

Vyhlídky na pandemii
Vědci a představitelé zdravotních organizací byli dlouho znepokojeni tím, že přeskupení viru chřipky A může zesílit na prasatech a stát se pandemickou větví.

Prasata se mohou nakazit viry chřipky A jak ptačího, lidského, tak i prasečího původu. Tím jsou prasata považována za nádoby pro mixování v nové viry, které mohou vzniknout jako skládanka z virů různých kořenů. "Seskupení tří" (genetického materiálu lidské, ptačí a prasečí chřipky) se přeneslo z prasata na člověka a stávající H1N1 větev vypadá na takto sestavený vir.

Protože nový H1N1 vir je původu od prasat, je podstatně odlišný od lidské chřipky A H1N1; proto velká část populace může být citlivá na infekci a sezónní vakcína H1N1 větve pravděpodobně neposkytuje ochranu. Tyto vlastnosti zvyšují pandemický potenciál nové větve.

Pro zajímavost, pandemie 1918 začala s relativně lehkou vlnou na jaře 1918. V průběhu té doby, propuknutí byla hlášena v Evropě a USA, zejména ve vojenských výcvikových táborech nováčků pro výcvik na válku v Evropě. První vlnu následovaly dvě další na podzim a v zimě 1918-19, které bylo mnohem těžší. Druhá, obzvlášť mocná, se rozšířila během 2 měsíců přes celou Zemi.

Jsou-li zveřejněné podklady věrohodné, dá se sestavit následující shrnutí:

1. Nový vir prasečí chřipky má původ v ptačí, prasečí i lidské chřipce.
2. Nový vir neobsahuje genetické změny, které se považují u viru 1918 (prasečí) nebo viru ptačí chřipky za příznivé k tomu, aby se přizpůsobil pro člověka, tvrdí výzkumná zpráva. To znamená, že jiné genetické kompenenty nového viru musí být zodpovědně za schopnost šíření z člověka na člověka.
3. Ani jedna ze změn nezasahuje do proteinu zranitelného antivirotikami jako Tamiflu nebo Relenza (nejrozšířenější antivirotika).
4. Ve vývoji viru mělo hrát roli převezení prasat z euroasie do severní ameriky. Zatím nejpřímější vysvětlení je, že k výslednému přemístění došlo mezi klasickou prasečí chřipkou a euroasijsou prasečí chřipkou na praseti infikovaném oběma chřipkami.
5. Prasata domácí slouží jako živá laboratoř pro křížení virů, neboť prase může být nosičem různých druhů virů.
6. Nebezpečí vystavení viru není v úmrtnosti, ale v přenosu, tedy schopnosti přeskočit ze zvířeta na člověka, přežít a mutacemi se adaptovat na nového hostitele. Viry chřipky H1N1 takovou schopnout v minulosti již ukázaly.
7. V posledních desetiletich jsou dokladovány výskyty přenosu chřipky z prasete přímo na člověka.
8. Některé nákazy prasečí chřipkou od r. 1976 byly pravděpodobně způsobeny únikem při testech v laboratořích.
9. Prvotní přenos z prasete na člověka musel proběhnout nedávno těsně před propuknutím epidemie.
10. Ačkoliv původ je stopován do Mexika, přesný původ 2009 H1N1 pandemického viru není znám.